Evropou obchází strašidlo
Evropou obchází strašidlo...
Dámy a pánové, vážení kolegové,
děkuji za pozvání a možnost vystoupit na vaší konferenci. Jsem tu před vámi v mnoha rolích. Jako člen INSOL Europe, jako ambasador Institutu vědeckých komunikací, jako ruský kandidát ekonomických věd a nakonec jako český pracující senior. Ale je tu ještě jedna velmi důležitá, dnes možná moje nejdůležitější role, o které chci mluvit jako první. Je to moje úloha člověka a dovolte mi, abych vám nejprve řekl několik slov úvodem a této role se zhostil…
Dramatické urychlení změn světového řádu v důsledku pandemie koronaviru a v neposlední řadě v důsledku eskalace ozbrojených konfliktů v různých částech světa, bohužel včetně Evropy, vedlo v poslední době k masivnímu narušení globální sítě mezilidských a meziinstitucionálních vztahů. Od pouhých přátelských vztahů mezi lidmi přes profesní, obchodní, vědecké a kulturní vztahy až po vztahy politické a diplomatické. Narušené přímé vztahy jsou živnou půdou pro dezinformace a hybridní války, které pak snadno přerostou v otevřenou eskalaci násilí a ničení lidských životů, majetku a životního prostředí.
Vyzývám proto nás všechny a každého z nás, abychom se jako lidské bytosti snažili udržovat přímé mezilidské vztahy, i když instituce, k nimž patříme, mají narušené nebo žádné vztahy, nebo se k sobě dokonce chovají nepřátelsky. Každý z nás má v těchto těžkých časech povinnost vidět v druhém člověka, bližního, uznávat ho a ctít ho. Mimo jiné proto, abychom my sami zůstali lidmi.
Vím, že toto asi není zrovna standardní pozdravný projev, slova, která se obvykle pronáší úvodem na konferencích, ale mám příliš málo příležitostí, kdy mohu podobným způsobem apelovat na tak vážené publikum.
Jsem hluboce přesvědčen, že mi, dámy a pánové, rozumíte, a doufám, že se nad mými slovy zamyslíte. Děkuji vám za to a slibuji, že se sám budu svými slovy řídit.
Tolik slovo úvodem, vážení kolegové a nyní mi dovolte několik slov k tématu "udržitelného rozvoje".
Pokusím se držet striktně kontextu EU a vy sami můžete posoudit, zda a jak jsou mé myšlenky použitelné v ruském kontextu. Ve slovníku EU je pojem udržitelnosti v obecné rovině velmi bohatý a jedním ze specifických pojmů je samozřejmě "udržitelný rozvoj". Dalo by se říci, že udržitelný rozvoj se stal jednou z klíčových manter současného diskurzu EU.
Pojem "udržitelný rozvoj" je v mnoha ohledech rozporuplný a je to ve své podstatě protimluv. Sám pocházím z generace, která byla odkojena pojmy "pokrok" a "růst", a nyní jsem obklopen pojmem "rozvoj". Ale kdybych si mohl vybrat, dal bych přednost slovu "rozkvět", zejména ve vztahu k určitým místům, městům a oblastem. V souvislosti s "růstem" si vzpomínám na staré úsloví, že "je lepší stát za vysokými tempy růstu než sedět za nízké".
Stejně tak slovo "udržitelný" má svou historii. Slovo "udržitelný" má v sobě jistou znepokojivou měkkost. Autor románu „Dobrý voják Švejk“ Jaroslav Hašek založil za dob starého dobrého Rakouska-Uherska v Praze politickou stranu s názvem „Strana mírného pokroku v mezích zákona“. Byla to satira, recese a parodie. Pokaždé, když slyším "udržitelný rozvoj", vidím Haškův "mírný pokrok". Dovolte mi poznámku, že termín "udržitelný rozvoj" je pojem, který spíše označuje parodii na skutečný rozvoj. Kdo a jak může říci, který rozvojový krok nebo projekt je udržitelný...?!? Jak dlouho musí událost nebo proces trvat, aby se daly nazvat udržitelnými...?!? Vždy se jedná o byrokratické, správní rozhodnutí nebo zákonnou lhůtu. Projekty, které dostávají dotace EU, mají administrativně stanovenou dobu udržitelnosti - dobu, po kterou musí plnit svůj původní účel, aby nebylo nutné dotace vracet. Osobně hodnocení udržitelnosti pokládám za věštění z křišťálové koule. To se však masově děje a skutečný rozvoj se tak stále více dostává prostřednictvím byrokratického hodnocení pod kontrolu byrokratů. Všichni víme, že byrokracie je mocná skupina lidí, kterým jde nejvíce o udržitelnost. A tou je udržitelnost současného stavu a vlastního postavení. Jakoukoli změnu vnímají byrokraté jako přirozeného nepřítele. Udržitelnost je v přímém rozporu s pozorovanými zákonitostmi a praxí přírodní i kulturní evoluce.
Evropská byrokracie se inspiruje u ekologů a "ekoteroristů" všeho druhu a zavádí do praxe posuzování udržitelného rozvoje pojem "předběžné opatrnosti". Předběžná opatrnost je mantrou EU, která dokáže potlačit jakoukoli inovaci, jakoukoli změnu, jakýkoliv projev životaschopnosti, které neodpovídají žádoucímu status quo. Paradoxně je „předběžná opatrnost“ v rozporu s dalšími dvěma známými mantrami, a to s "pudem sebezáchovy" a "přirozenou plachostí", o nichž víme více z psychologie a biologie. Tato trojice by se měla harmonicky doplňovat. Namísto harmonizace však tuto trojici „předběžná opatrnost" ovládá a tím i celý rozhodovací proces, který často určuje naše bytí a nebytí.
Předběžná opatrnost vede k nadměrné "sekuritizaci" řady řešení současných problémů, což tato řešení neúměrně prodlužuje a prodražuje. V neposlední řadě opatrnost probouzí hysterický "alarmismus" proti všemu, co může "nějak" řešit a rozvíjet životaschopnost společnosti.
Předběžná opatrnost je právní, etická a politická zásada z oblasti řízení rizik, která říká: „I když není jisté, zda hrozící nevratné nebo závažné poškození skutečně nastane, není to důvod pro odklad opatření, jež mu mají zabránit“. Tato zásada byla původně zakotvena v právních předpisech v oblasti životního prostředí, ale postupně, jak EU začala zelenat, směřovat k ekologizaci a Zeleným údělům, pronikla do posuzování doslova každé změny, protože koneckonců, tak či onak, ale určitě nějak nepřímo ovlivňuje životní prostředí. Jinými slovy, v EU lze jednoduše a spolehlivě zabít jakoukoli změnu na základě toho, že věda sama, ze samé podstaty vědecké metody, "ví především to, co všechno neví". Nikdy nemůžeme o něčem mít úplné informace a nejlepším opatřením, jak zabránit fiktivním důsledkům změny, je prostě tuto změnu neprovádět. Je patrné, že taková manipulace je velmi selektivní, protože naopak jakýkoli zmatený výmysl může být neprodleně realizován, pokud jej politici a úředníci a jejich dvorní vědci označí za opatření, které má zabránit nějaké hrozící fiktivní nebo teoretické škodě v budoucnosti.
Předběžná opatrnost je tak v rukách politiků a byrokratů dokonalým "Kladivem na čarodějnice" naší doby, jehož cílem je bojovat proti údajně politicky nekorektním, nevhodným, nesprávným a škodlivým společenským změnám, nemluvě o technickém a společenském pokroku. Předběžná opatrnost je matkou všech manipulací, matkou autocenzury, zdrojem a šiřitelem nejhoršího lidského a společenského strachu - strachu ze změny, strachu ze všeho nového. Je nástrojem debilizace jednotlivců i celé společnosti. Je to také "Hlava 22" skutečného rozvoje životaschopnosti současné společnosti v EU.
Dovolte mi uvést příklad ze života. Jistě se mnou budete souhlasit, že každý z nás, kdo se v životě snažil něco jen „udržet“, dříve či později to „pustil“ a ztratil. Všichni to víme, ale v EU píšeme hromady disertací a dalších nesmyslů o udržitelnosti všeho možného, pořádáme stovky a tisíce konferencí a je nám jedno, že je to ve své podstatě hloupost.
Na závěr uvedu parafrázi slavného výroku dvou neznámých autorů z roku 1848. "Evropou obchází strašidlo. Strašidlo udržitelnosti a předběžné opatrnosti".
Vážení kolegové, dámy a pánové, upřímně bych si přál, aby tomu v Rusku bylo jinak, nebo dokonce naopak...
Děkuji vám za pozornost.