Faktory a katalyzátory změn globálního hospodářského systému…II.

Vážené kolegyně, kolegové, dámy a pánové…

Především bych rád poblahopřál nám všem k dnešnímu Mezinárodnímu dnu studenstva.

Zároveň mi dovolte několik slov nad rámec mého příspěvku, který jsem připravil k zářijovému termínu našeho Kulatého stolu. S tímto mým příspěvkem se můžete seznámit na www.ceskenovinky1.cz pod názvem  „Faktory a katalyzátory změn globálního hospodářského systému…“

Jak jsem v závěru tohoto zářijového textu předeslal, prošlo několik týdnů a podoby zmíněných faktorů a katalyzátorů změn globálního hospodářského systému, které jsou klíčové při proměně současného světa, se staly ještě více zřetelnými. Vystupují na světlo a na svět podobně  jako Kristus na obraze Francisca Goyi z šerosvitu nebo Michelangelova Pieta Rondanini z mramoru.

Přispěly k tomu především výsledky jednání  XX. sjezdu komunistické strany Číny, na kterém „strýček Si“ posílil nebývalým způsobem svou moc. Je obklopen v sedmičlenném politbyru v podstatě jenom svými. Skončil tak mnohaletý spor mezi dvěma mocenskými skupinami, které se lišily vztahem k zahraničním korporacím a investicím a samozřejmě  v důsledku toho i různým politickým vztahem k Západu. Zvítězil jednoznačně trend politické konfrontace se Západem a na hlavu poražen byl trend směřující spíše ke kompromisu. Na jedné straně jde o tradiční pouzavření se Číny okolnímu světu a budování domácí poptávky, spojený ovšem se pokračováním globální expanze Číny všude tam, kde to bude jenom trochu možné. Jde tedy o propojení vnitřního a vnějšího rozvoje, protože ty dřívější doktríny, které střídaly preference a dokonce, stavěly vnitřní rozvoj proti vnějšímu. Si Ťing-pching se svými stoupenci se evidentně ve svém třetím mandátu chce pokusit o harmonizaci obojího. Naznačil základy možné komplementarity uzavírání se a otevírání se světu, dříve neslučitelných a vzájemně se vylučujících tendencí čínské historie. Tato historicky nebývalá komplementarita dvou dosavadních čínských přístupů ke světu je možným katalyzátorem globálních změn nad jiné významným.

Snad určitou zajímavostí je argumentace některých komentátorských autorit ve prospěch politické konfrontace. Spočívá v tom, že poukazují na XX. sjezd KSSS v roce 1956, který se údajně vydal cestou spíše politického kompromisu, a tyto kompromisy se Západem podle jejich názoru posléze, během pouhých 35 let, zničily SSSR a přivedly celý socialismus ve střední a východní Evropě na buben. Je to rozhodně zajímavá paralela, její relevantnost nechť si posoudí, vážené kolegyně a kolegové, každý sám.

Dalším důležitým vodítkem k pochopení toho, co se děje jsou slova bývalého ruského prezidenta Medvěděva o tom, že kýčovitou západní myšlenku řádu založeného na pravidlech je třeba důrazně odmítnout jako neudržitelnou a pro lidstvo nesmírně škodlivou. Není prý nikým schválen, je zcela neurčitý a je prosazován v rozporu se stávajícími mezinárodními pravidly a institucemi, včetně samotné OSN. Samotná myšlenka je diktována obsedantní touhou Anglosasů poskytnout ideologický základ pro jejich snahu ovládnout svět, řekl Dmitrij Anatoljevič. Jde o další jednoznačné potvrzení toho, jak hluboce se podstatná část světa distancuje od Západu, jeho způsobu života a jeho pravidel.

Aby zdůraznil svůj zjevný odstup od Západu, označil jej bývalý ruský prezident za ďábla, Satana, Lucifera nebo samotného Iblíse, čímž se přiblížil rétorice íránských ajatolláhů a ukázal další moderní podobu tradičního, ale zároveň kontroverzního spojenectví mezi Ruskem a Íránem.

Na druhé straně, když se podíváme na současnou změť nebo možná spíše „hadí hnízdo“ pravidel, která mají onen „západní anglosaský řád“ představovat, je útok na řád, který je dnes postavený v podstatě na právním chaosu, velmi snadný a v zásadě  poukazuje na smutnou skutečnost krize vlády práva na Západě. Rozhodně se tedy nelze distanci velké části světa od současné západní praxe vlády práva divit a je rozhodně vážným signálem k zamyšlení nad naší situací a její nápravou.

Ovšem distance od samotného principu vlády práva znamená příklon k vládě pevné ruky a ta zákonitě dříve nebo později vede k totalitě, diktaturám a tyraniím. Je patrné, že vláda pevné ruky je pro podstatnou část světa stále velmi přitažlivá. To má samozřejmě podstatný vliv na podobu politických, sociálně ekonomických a duchovních změn v současném světě na jeho cestě od mocenské globální unipolarity k již naprosto zřetelné mocenské bipolaritě a možná budoucí multipolaritě světa.

Vážení kolegové, dámy a pánové…

Závěrem bych chtěl jasně říci, že důsledkem změny polohy těžiště jakéhokoli objektu je nutně minimálně jeho dočasná nestabilita. Někdy je třeba obnovit novou rovnováhu zničením některých částí původního objektu, jindy vybudováním částí nových. Rovněž váhy ostatních částí objektu se více nebo méně změní. Objekt s novým těžištěm totiž nemůže být stejný jako ten původní. Jedná se o základní fyziku pro malé děti. Přesun těžiště globální moci a autority ze severního Atlantiku do Asie a Tichomoří je tedy nevyhnutelně doprovázen zásadní změnou světa, který musí být opět zorganizován do své dynamické rovnováhy kolem nového těžiště.

A právě tato kardinální změna světa je naším Rhodem a my se právě uprostřed této změny musíme naučit skákat a jednat. Nemáme žádnou alternativu, tato změna je naším osudem.

Upřímně a z celého srdce nám všem přeji, aby se nám to v těchto obtížných podmínkách dařilo, ať už jde o malé, větší nebo dokonce velké skoky... Přitom zkusme každý den žít, smát se a radovat…

Děkuji vám za pozornost...