Lhostejnost k lidskému odpadu nás zbavuje lidskosti…
Vážené dámy, vážení pánové,
ve velice koncentrované podobě se vyjádřím k tématům dnešní konference. Těmi jsou vztahy současné sociální demokracie k takovým jevům a procesům jako jsou zejména globalizace, tržní hospodářství, technologický pokrok, klimatická změna, válka a mír. Je to i vztah k jiným současným politickým směrům, především neoliberalismu, a to nejen v postsovětském prostoru, ale rovněž v podmínkách evropské a euroatlantické civilizace a v neposlední řadě v globálním rozměru.
Dovolím si formulovat základní úkol současné sociálně orientované a přitom demokratické politiky. Nemám tím na mysli politiku jakékoliv konkrétní sociálně demokratické strany nebo dokonce Socialistické internacionály. Tyto а mnohé další rádoby levicové politické organizace již dávno ztratily ze zřetele nejen kvalitu veřejného prostoru a sociální stránku věci, o demokracii nemluvě, ale ztratily ze zřetele i to základní, co by mělo být středobodem každé rozumné politiky. Tím je živý člověk a jeho vztahy. Nejsmutnějším příkladem je v tomto smyslu jednání Strany evropských socialistů (PES), frakce evropských socialistů v Evropském parlamentu а zrada odborového hnutí ze strany sociálních demokratů.
Dnes jsme každodenně konfrontováni s požadavky politiky životního prostředí, ekologie, environmentalismu. Podstatným tématem této politiky je problematika řešení narůstajícího objemu odpadů. Odpadů průmyslových, komunálních, domácích, bezpečných i nebezpečných. Zaklínadly doby jsou odpadové hospodářství, likvidace a recyklace odpadů, a zejména snižování produkce odpadů. Politika i byrokracie se zabývají tvorbou složitých norem správného chování při nakládání s odpady nejen u podniků, ale i jednotlivců, rodin, obcí, regionů, komunit, societ i celé společnosti.
To, co nám uniká, je skutečnost, že vlivem doslova všech faktorů, které souvisí s tématem dnešní konference, a které jsem se snažil v úvodu vyjmenovat, produkují sociálně-ekonomické systémy naší planety mimo průmyslového, komunálního a všech dalších druhů odpadu ten naprosto základní, odpad lidský. Můžeme ho nazývat různě. Využité nebo omezeně využitelné lidské zdroje, vyčerpaná pracovní síla, upotřebený nebo optimalizovaný lidský kapitál.
To vše souvisí s tím, že sociální demokracie již dávno přistoupila na neoliberální rétoriku redukce lidských bytostí právě na pracovní síly, lidské zdroje nebo lidský kapitál. Neoliberální elity za vydatné podpory sociálních demokratů optimalizují a ničí nejen vše živé, ale i život sám, celý náš svět. S těmito vyčerpanými nebo v důsledku technologického pokroku již nevyužitelnými lidskými silami, zdroji a kapitály se mezi nepotřebný odpad dostávají i nepotřebné živé lidské bytosti, které jaksi nelze od těchto jejich atributů oddělit. Jenom nastupující čtvrtá průmyslová revoluce přinese ve vyspělých zemích ztrátu více než poloviny pracovních míst.
Tento „domácí“ typ lidského odpadu se mísí s lidmi migrujícími z důvodu hladomoru, revolucí, válek, jako důsledku klimatických a politických změn (například arabského jara) a v neposlední řadě i těmi, kteří prostě „jenom“ hledají štěstí a jdou za lepším. Uplatňují své právo na svobodný a důstojný život a všichni tvoří stále narůstající masu nepotřebných lidí, masu společenského lidského odpadu. Současná neoliberální společnost orientovaná na finanční zisk navíc nelítostně vylučuje pod nejrůznějšími záminkami, jako jsou věk, vzdělání a sociální původ, narůstající masu lidských bytostí z aktivní účasti na dělbě, ba i tvorbě společenského bohatství. Hodnotné je v této společnosti jenom to, co lze finančně ocenit, a to platí i o lidech. Jako živá bytost je neocenitelný, a tak je vlastně bezcenný.
Klimatické, politické a technologické změny tvoří v kombinaci se špatným vnitřním hodnotovým nastavením společnosti a globalizací pozitivní zpětnou vazbu, která způsobuje dynamický nárůst objemu lidského odpadu. To, co bylo ve dvacátém století krizí, je dnes každodenně se rozvíjejícím standardem, často navíc adorovaným masmédii.
Zmiňovaný pojem „lidského odpadu“ jsem zvolil záměrně tak ostře a nekompromisně, protože je načase otřást svědomím blazeovaných politiků, kteří zmíněný jev okázale ignorují. Zabývají se problematikou menšin a menšin menšin. Předhánějí se v politické korektnosti namísto toho, aby přijímali rozumná a účinná opatření k resocializaci jednotlivců a celých skupin živých lidí vyloučených současnou společností. Je nevyhnutelné tyto lidi postavit do středu pozornosti politiky, protože jenom společnost, která nevyhazuje lidi na smetiště, je skutečně lidská, chcete-li, humánní. Je důležité všem dnes vyloučeným a zbytečným lidem nabídnout jinou kvalitu společenských vztahů a uznání, jinou kvalitu důstojnosti, než jakých mohou dosáhnout uvnitř vyloučených komunit. Jinak dojde k tomu, že sociální kapitál vyloučených zlikviduje sociální kohezi společnosti. Příkladem muže být otřesená pozice sicilské mafie na samotné Sicílii, nikoliv díky činnosti státu, ale díky činnosti zločineckých organizací nigerijských přistěhovalců.
Humanistické a rádoby lidskoprávní žvásty jsou k ničemu, pokud společností ignorovaná skupina lidských bytostí žije z odpadu a sama se odpadem stává. Klíčovým úkolem sociálně orientované a demokratické politiky tedy je vyřešení otázky zbytečných lidí, lidského odpadu. Řešení stojí na principech otevřené společnosti, solidarity, ale zároveň opatrnosti k černým pasažérům a nesmiřitelnosti k parazitům společnosti. Osvědčenými nástroji otevřenosti společnosti jsou nepodmíněný základní příjem a systém pružného pracovního trhu, známý jako „flexcurity.“
Pokud na tento úkol a jeho řešení společnost a její politický systém rezignují, ztratí svou lidskost. A pak je jakákoliv politika jenom nástrojem genocidy svého druhu. A tato genocida společností vyloučených lidí se nakonec stane autogenocidou samotné společnosti, její sebevraždou, asistovanou nepotřebnými lidmi.
Děkuji vám za pozornost, dámy a pánové…