V základu mírového uspořádání leží úcta, uznání a účast

O spravedlivý mír nelze usilovat bez úcty, uznání a účasti.

Vážené dámy a pánové,

geneze vzniku tohoto mého vystoupení začala v okamžiku, kdy jsem došel k přesvědčení, že bylo dobré, aby na tomto váženém shromáždění zazněla připomínka jednoho zajímavého výročí. Letos je tomu právě čtyři sta let, kdy byl pro francouzského krále Ludvíka XIII., který je nám tak dobře znám ze Tří mušketýrů Alexandra Dumase, napsán spisek, v jehož názvu bylo poprvé použito slovní spojení „politická ekonomie.“ Autor spisku „Pojednání o politické ekonomii“, Antoine de Monchrétien, samozřejmě nemá patent na úvahy o spojení moci a bohatství a jejich vlivu na společenská uspořádání, které jsou staré jako lidská společnost. Stejně tak jej samozřejmě nemá ani politická ekonomie, která v posledním půlstoletí postupně odchází ze scény vědeckého i společenského diskursu. Byla zrušena i katedra politické ekonomie na univerzitě v Glasgow, kterou založil sám Adam Smith.

Problém samozřejmě není v tom, že už nemáme politickou ekonomii jako pojmenování pro vědeckou disciplínu, která až příliš často přisluhovala, a to zdaleka nejen v podmínkách reálného socialismu, vládnoucím režimům a posvěcovala jejich hospodářskou politiku. Problém je v tom, že se s názvem vytratil i komplexní přístup k otázkám bohatství a moci. Dnes se na Západě zkoumání těchto otázek rozdělilo mezi politologii a economics, ale výsledky a tolik potřebné odpovědi na naléhavé otázky jsou více než rozpačité. Je to důsledek specializace tam, kde bylo třeba spíše celostního přístupu. Vztah moci a bohatství je nelineární a tvoří to, co je nazýváno komplexitou.

Tím se dostávám k souvislostem tohoto tématu s nosným tématem tohoto našeho dnešního shromáždění, a tím je mír nebo spíše válka a mír, jako komplexní dvojice, kterou lze jen obtížně rozdělit, podobně jako moc a bohatství. Tím, že Západ není schopen dostatečně kvalitně a zejména srozumitelně formulovat svou pozici, kterou zastává, hranice, za které není ochoten zajít, působí nejen nejistě sám, ale znejišťuje i své partnery. Pedagogika zná slangový pojem „mončičák“, čímž není míněn ani plyšák ani pracovník Mezinárodní organizace novinářů, blahé paměti, ale možný objekt napadení. Osoby, které nejsou dostatečně schopny se v daném společenství vymezit, pojmenovat své hodnoty a demonstrovat ochotu a schopnost je hájit, jsou přirozenými objekty agrese. Podobně je tomu s korporacemi, obcemi, státy, civilizacemi či kulturami. Samotné viditelné agresi předchází postupně uvědomování si a následné přesvědčení agresora o tom, že objekt napadení není schopen dostatečně přesně formulovat své zájmy a tedy je asi nebude chtít ani umět příliš hájit.

Za těchto okolností, dámy a pánové, mi připadá současné volání po míru ze Západu spíše jako vzdávání se a sdělování, že jsme pro agresora ochotni pracovat, pokud nás nechá na živu. Musíme nejen jako občané bývalého Československy, nyní Česka, Slovenska a EU konstatovat, že naše elity neformulují naše zájmy a neusilují o obranu hodnot. Kdykoliv je to nutné, volají na obranu svých zájmů strýčka Sama. Západoevropské elity již dlouho nejsou národní či evropské, jsou jednoznačně proamerické. Proto se nelze divit, že přístup USA k EU v rámci vyjednávání TTIP vyvolává u mnohých z nás takové reakce, že citace z nich by mohly ohrozit mravní integritu přítomných dam. USA dobře vědí, že si to mohou dovolit, protože proti nim nestojí rovnocenný partner, ale jejich vlastní a k tomu podplacená třetí liga.

Nevím, nakolik si zde mohu dovolit teoretizovat o míru, ale jsem přesvědčen, že v základu každého mírového soužití leží úcta k tomu, čemu nerozumím, uznání partnerovi a účast na nejrůznějších procesech a hrách všude tam, kde je to možné. Pravda je, že  neprokazujeme dostatečnou úctu, tam, kde nám rozum nestačí, a nepochopené zesměšňujeme, pro partnery nemáme dost uznání a snažíme se je dostat z kola ven a podobně nechceme „pouhou“ účast, chceme si hrát sami, ovládnout herní pole. Vůbec nám nedochází, že to, co ovládneme, není nikdy tím, co jsme ovládnout chtěli. Jsme prostě pyšní tam, kde bychom měli být pokorní, a naopak. Jsme příliš pokorní tam, kde bychom měli být trochu pyšní nebo alespoň hrdí.

Jsem přesvědčen, že pokud je tak podrobně popsána teorie válek, jak zde bylo uvedeno, pak byla vykonána zároveň podstatná část práce na teorii míru. Možná je to ale spíše tak, že stávající teorie válek ignorují dualitu války a míru, podobně jako economics a politologie svorně ignorují dualitu bohatství a moci. Staré úsloví, „chceš-li mír, připravuj válku“, má určitě i opačnou vazbu. Vždyť domyšleno ad absurdum není válka ničím jiným než procesem, který celkem nevyhnutelně vyústí v nové mírové uspořádání. Nejde vlastně o extrémní formu boje za mír…?!?

Nemohu se ubránit ještě jedné poznámce a tím je forma a zejména jazyk některých mírových iniciativ. Omlouvám se, ale jejich jazyk připomíná sjezdy zahrádkářů z padesátých let. Je k uzoufání nudný, rozvleklý a používá výrazy jako „boj za světový mír“, přičemž víme, že platí bonmot, že netřeba války tam, kde se bojuje za mír. Před více než padesáti lety, kdy většina tohoto váženého shromáždění nebyla seniory, ale mládeží, přišla hudební skupina Synkopy 61 s písní „Válka je vůl.“ Objevil se symbol „atomáku“, který přetrval dodnes. Bylo to jednoduché a srozumitelné. Ocenil bych v tomto smyslu to, co zaznělo v předchozích vystoupeních, například tezi, že „chceme umřít normálně“, nebo že „mír se stává podpultovým zbožím“. Vyhněme se nesrozumitelným slohovým cvičením, která zejména mládež nebude nikdy číst a činí mír spíše něčím hodným odporu. Je to smutné, ale my starší jsme byli v mládí vystaveni takové formě mírové propagandy, že bychom sami měli dobře zvažovat styl, kterým budeme o míru komunikovat s mladými

Na samotný závěr bych chtěl doplnit přednášku zde přítomného váženého laureáta Zlatého biatca. Jistě to byl jenom časový stres, který způsobil, že laureát zahrnul toto shromáždění jednotně pod pojem „senioři“. Všichni dobře víme, že se to netýká přítomných dam, protože společenská praxe nezná žádnou dámu, která by překročila kategorii starších juniorek.

Děkuji vám za pozornost…