Důvěra a důvěryhodnost…

Mé vystoupení se týká stavu důvěry v sociálně-ekonomickém prostředí. Základní problémy k posouzení stavu v této oblasti obsahuje popis šesté sekce naší konference. Nechci zabíhat do podrobností. Dovolím si formulovat základní problém současného stavu důvěry, který je, jak se zdá z naší zkušenosti i ze sociologických dat, ve stavu úpadku a směřuje v řadě parametrů ke kolapsu.

Dovolím si jasně říci, že úroveň důvěry v jakémkoliv společenství je funkcí důvěryhodnosti členů tohoto společenství. Nelze mít skutečnou důvěru k někomu nebo k něčemu, kdo nebo co není důvěryhodné. Důvěra v nedůvěryhodné je nebezpečná naivita. Ne nadarmo se říká, že rozdíl mezi podnikatelem a podvodníkem je v tom, že podnikatel svému produktu věří, zatímco podvodník nikoliv a jeho činnost přímo stojí na vyvolávání falešné důvěryhodnosti. Toto podobenství plně platí rovněž pro naši důvěryhodnost, jako pro produkt naší osobnosti.

My všichni neseme plnou odpovědnost za naši osobní důvěryhodnost a nikdo ji z nás nemůže sejmout a nikdo ji nám nemůže dát. Neseme různě omezenou odpovědnost za důvěryhodnost institucí a organizací, ve kterých působíme. Jako občané neseme určitý svůj díl odpovědnosti rovněž za důvěryhodnost a pověst naší obce nebo státu.

Důvěryhodnost je dnes vzácné koření. Před několika týdny jsou na kulatém stolu Finanční univerzity formuloval tezi, že jako lidé toužíme instinktivně po pocitu důstojnosti, důvěryhodnosti a dostatečnosti. Přesto se zdá, že jsme si málo vědomi skutečné hodnoty důvěryhodnosti. Často nevíme, jak má taková důvěryhodnost vypadat. Nevíme, že má přitahovat důvěru bližních. Důvěryhodnost musí být spolutvůrcem bilaterálních vztahů ve společnosti. Spíše se zdá, že dnes je v módě jakási autonomní důvěryhodnost nás samotných jen pro nás samotné. Tato „autodůvěryhodnost“ je podobná autoerotice.

Vraťme se k podobenství o podnikateli a podvodníkovi. Jasně nám ukazuje, kde jsou kořeny a základy skutečné důvěryhodnosti naší osobnosti. Jde především o to, že máme vlastní autentický názor na nějakou záležitost a dokážeme ji prezentovat jako svobodné bytosti a opravdu bytostně. Naše důvěryhodnost stojí na tom, že pro ni dokážeme něco obětovat. Důvěryhodnost patří mezi hodnoty pro které je dobré žít, ale občas je pro ně třeba obrazně nebo i ve skutečnosti umřít. Je to otázka cti, ale rovněž slovo čest jako by už bylo starou nepotřebnou veteší. Připomeňme, že skutečná důvěryhodnost přitahuje přirozeně další osobnosti se skutečnou důvěryhodností a utváří jejich komunity. Bohužel efektivnost těchto „komunit důvěryhodných“ nedosahuje efektivity komunit psychopatů a deprivantů.

Důvěru je možné získat samo sebou i manipulací, kdy hrajeme s lidmi falešnou hru a předem víme, že to, co říkáme, je neautentické, účelové. Zkrátka řečeno - je to podvod. Zdá se, že lži, manipulace a podvody dnes lidem vadí stále méně a méně. Důležité je pobavit se a dosáhnout nějakého cíle za každou cenu. Důsledkem této naší tolerance k nedůvěryhodnosti je neobvykle rychlé a stále rychlejší pronikání psychopatů a deprivantů do vedoucích pozic ve společnosti.

Je klíčové si uvědomit, že pomoc při hledání vlastní podoby cesty k důvěryhodnosti konkrétní osobnosti má být pevnou součástí výchovně vzdělávacího procesu jednotlivce od kolébky až k rakvi. Bohužel, jak sami dobře víme, není tomu tak a utváření důvěryhodnosti dnes opravdu mnoho dlužíme nejen druhým, naši dětem i studentům. Ruku na srdce, vážení kolegové, často jsme v dnešní době v tomto smyslu mnohé dlužni i sami sobě.

Důvěryhodnost je něco, o co je třeba každodenně usilovat, pečovat o to a rozvíjet to. Pokud to neděláme, naši důvěryhodnost pomalu nebo dokonce rychle ztratíme.

Vážení kolegové, dámy a pánové, celá lidská civilizace stojí na důvěře. Kvalita důvěry byla v dějinách často rozhodující evoluční výhodou. O společnosti, která stojí na tržním hospodářství to platí mnohonásobně. Když by nějaký mimozemšťan pozoroval, jak se k sobě vzájemně chováme, musí si klást otázku, jak je to možné, že celý měsíc pracujeme, pak nám někdo nasype na účet větší nebo menší hromádku bitů a my věříme, že celý další měsíc budeme moci za tyto bity nakupovat vše potřebné. Tyto bity nám dávají svobodu, nemusíme čekat na to, až nám někdo něco dá. Nepotřebujeme jenom velkou důvěru k jakési ústřední moci nebo státu. Daleko více nám přináší důvěra k rodině, k sousedům, k přátelům, k obci, ke kolegům v práci nebo sportovním nebo zájmovém klubu. Důvěra v rámci toho, co nazýváme občanská společnost.

Dnes jsme svědky úpadku důvěry ve společnosti a je nám vnucována jediná správná důvěra k centrální autoritě. Zdá se, že by někteří představitelé centrální autority byli nejradši, kdyby všechny mezilidské kontakty zprostředkovávali a evidovali a samozřejmě kontrolovali. Mnohým z nás to vadí, nejsme rádi, když někdo odněkud strká nos a dlouhé prsty do našich osobních, rodinných, občanských, přátelských a kolegiálních vztahů. To ale není ten hlavní problém. Je přirozené že moc má tendenci penetrovat vztahy ve společnosti. Naopak, pokud je penetrace slabá, dochází k rozpadu státního nebo jiného mocenského zřízení. Abychom se vyhnuli jakýmkoliv aktuálním konotacím, připomeneme si interregna mezi Starou, Střední a Novou egyptskou říší.

Hlavním problémem naší doby je skutečnost, že postupně ztrácíme možnost někomu důvěřovat. Jednak proto, že kolem nás postupně mizí důvěryhodnost a zároveň ji tak trochu ztrácíme sami. Je to dáno mimo jiné tím, že být důvěryhodným je složitá a náročná úloha a cesta k ní je pracná a trnitá. Tvorba horizontálních sítí důvěry tak velmi a velmi trpí a nahrazují je sítě, jejichž vlákna jdou přes centrální uzel. Společnost směruje od liberální občanské společnosti k totalitnímu diktátorskému systému.

Někomu se to libí, někomu nelíbí. Je skutečností, že totalitní moc má v sobě zakotvenou nižší schopnost obnovy a reprodukce. Dokud neobnovíme vzájemnou důvěru prostřednictvím vlastní důvěryhodnosti, nezmění se nic a neblaze to jako první pocítí ti nejslabší z nás a vzápětí to zasáhne zničujícím způsobem střední třídu.

Můžeme doufat, že se někde v naší společnosti objeví ostrov pozitivní deviace plný důvěryhodných bližních. Naděje sice umírá poslední, ale lepší bude, když sami začneme podobné ostrovy důvěryhodnosti tvořit kolem sebe…