Inovace – motor pokroku...
Vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové...
Rád bych vás všechny přivítal z Prahy a poděkoval za pozvání a možnost vystoupit. Jsem velmi rád, že mohu tato slova pronést již podruhé v tomto týdnu. Ve středu jsem měl možnost zúčastnit se a vystoupit na Kulatém stole Vysoké školy finanční. Je tomu již šest let, kdy jsem se poprvé setkal s Marinou Leonidovnou Alpidovskou v Moskvě na konferenci pořádané profesorem Buzgalinem, bohužel již zesnulým. Na Vysoké škole finanční jsem postupně našel řadu nových, dobrých známých a zřejmě i přátel... Jsem tomu rád, zvláště v této nelehké době.
Rád bych se vyjádřil k tomu, co považuji, podle mého skromného názoru, za základní kameny přístupu k situaci, v níž se nacházíme na počátku třetího tisíciletí na naší planetě….
Musíme si uvědomit, že celý systém, kterému říkáme život, závisí na dvou základech. Prvním je uhlík. Náš život byl, je a bude založen na uhlíku. Druhým jsou energetické toky v našem životním prostředí. Vnitřní – v prokaryotických a eukaryotických buňkách, a vnější – přírodní nebo technologicky vytvořené. Bez uhlíku a energie by nebylo života.
Musíme si uvědomit, že rozvinuté společnosti s vysokou potřebou energie neustále zvyšují svou závislost na fosilních palivech obecně a na elektřině, nejpružnější formě energie, zvláště.
Mnohá dnes známá tvrzení vycházejí nejen z nepochopení složité reality, ale přímo z nedostatku základního vzdělání. Například tvrzení, že můžeme úspěšně "dekarbonizovat" světovou výrobu energie a že bude trvat jen dvacet nebo třicet let, než budeme plně poháněni přeměnou energie z obnovitelných zdrojů.
Převádíme stále větší podíl výroby elektřiny na nové obnovitelné zdroje. Na silnicích se objevuje stále více elektromobilů. Daleko větší výzvou však bude dekarbonizace nákladní dopravy, letectví a lodní dopravy a výroba všech základních materiálů bez závislosti na fosilních palivech.
Musíme realizovat nejzákladnější existenční potřebu pro život – výrobu potravin. Mnoho produktů, od pšenice a brambor po rajčata a krevety, se neobejde bez významného podílu fosilních paliv. Když si to uvědomíme, můžeme realisticky pochopit naši trvalou potřebu fosilního uhlíku.
Je poměrně snadné vyrábět elektřinu pomocí větrných turbín nebo solárních panelů namísto spalování uhlí nebo zemního plynu. Mnohem obtížnější by bylo pohánět všechny zemědělské stroje bez kapalných fosilních paliv a vyrábět všechna hnojiva a další agrochemikálie bez zemního plynu a ropy.
Stručně řečeno, bez využívání fosilních paliv jako zdroje energie a surovin nebude možné v příštích desetiletích planetu dostatečně uživit.
Musíme si uvědomit, že vyspělé rozvinuté společnosti fungují díky materiálům vytvořeným lidskou myslí. Existují čtyři pilíře moderní civilizace: čpavek, ocel, beton a plasty. Pochopení této skutečnosti umožní pochopit mylnost v poslední době módních tvrzení o dematerializaci moderní ekonomiky, které dominují služby a miniaturizovaná elektronická zařízení.
Relativní snížení potřeby materiálů na jednotku mnoha konečných výrobků se stalo jedním z určujících inovačních trendů moderního průmyslového vývoje. V absolutním množství však materiálové nároky i v nejrozvinutějších zemích světa nadále rostou.
Daleko pod jakoukoli myslitelnou úrovní nasycení je spotřeba materiálů v rozvojových zemích, kde vlastnictví kvalitního bydlení, kuchyňských spotřebičů a klimatizace, nemluvě o automobilech, zůstává snem miliard lidí.
Na středečním kulatém stole jsem řekl a zdůraznil, že musíme tvořit a inovovat. Inovace spočívá v hledání nových způsobů, jak využít energii k vytvoření nepravděpodobných věcí, a v tom, jak se prosadí. Inovaci lze definovat jako "nové metody nebo výrobky, které se objeví někde na světě a šíří se v prostoru a čase...". Inovace je motorem pokroku a společenského pohybu obecně…A navíc nepravděpodobným a téměř zcela náhodným......
Říká se, že liberální ekonomiky se svými možnostmi svobodného experimentování dávají šanci štěstí a náhodě. Věřte mi, že v EU nic takového neexistuje. Omezení a regulace všeho druhu ve jménu mantry "předběžné opatrnosti" likvidují inovační potenciál Evropy.
K inovacím dochází, když máte čas přemýšlet, experimentovat a spekulovat. Dochází k nim, když lidé mohou mezi sebou obchodovat. Dochází k ní tam, kde jsou lidé relativně bohatí, nikoli tam, kde jsou zoufalí. Je to něco, co je nakažlivé. Vyžaduje investice. K inovacím dochází spíše ve městech.
Ale můžeme říci, že tomu opravdu rozumíme...!!!? Jaký je nejlepší způsob, jak podněcovat inovace...!!!? Stanovením cílů, usměrňováním výzkumu, dotováním vědy, vytvářením pravidel a politik...?!?!???
Nebo je nejlepší se od toho všeho oprostit, zrušit regulaci a nechat lidi být svobodné...!!!?!?!? Nebo snad vytvořit vlastnická práva na nápady, nabízet patenty, udělovat ceny a medaile...!!!?!?!?
Lze najít zastánce všech těchto a dalších přístupů, kteří vášnivě obhajují svůj názor. Nejpřekvapivější na inovacích je však to, že zůstávají záhadou. Žádný ekonom ani sociolog nedokáže vysvětlit, proč k inovacím dochází, natož kdy a kde.
Hlavní složkou tajné omáčky inovací je svoboda. Svoboda sdílet, experimentovat, představovat si, investovat – a selhávat. Svoboda nebýt okrádán nebo omezován vládci, kněžími nebo lupiči. Svoboda spotřebitelů odměňovat inovace, které se jim líbí, a odmítat ty, které se jim nelíbí. Liberálové již více než dvě stě let tvrdí, že svoboda vede k prosperitě, ale nikdy nenašli přesvědčivý mechanismus, hnací řetězec, kterým by jedna věc způsobila druhou.
Inovace jsou dítětem svobody, protože jsou svobodným, tvůrčím pokusem o uspokojení svobodně vyjádřených lidských přání. Tvořiví jedinci mohou svobodně experimentovat při hledání způsobů, jak tyto touhy uspokojit – pokud tím nepoškozují ostatní. Svobodou rozumíme obecnou myšlenku, že pokud něco není zakázáno, lze předpokládat, že by to mělo být povoleno. To je v dnešním světě, kde se nám státy navzdory politickému uspořádání snaží diktovat, co smíme a co nesmíme, překvapivě vzácné.
Tato závislost na svobodě vysvětluje, proč nelze inovace jednoduše naplánovat. Není snadné předvídat do potřebných detailů přání lidí a způsoby jejich uspokojení. Souvislost mezi přáními a jejich naplněním se stává zřejmou až dodatečně. Inovace jsou kolektivní a založené na spolupráci... Jedna mysl ví příliš málo o ostatních. Proč jsou inovace organické...!!!? Protože by měly být odpovědí na skutečné a svobodné touhy, ne něčím, co lidé chtějí podle názoru nějaké autority. A proč vlastně nikdo neví, jak inovace vytvářet...?!? Protože nikdo nedokáže přimět lidi, aby něco chtěli...
Dovolte mi, vážení kolegové, dámy a pánové, abych na závěr řekl, že stojíme před dilematem. Budeme vytvářet svou budoucnost tím, že budeme omezovat a regulovat stávající svět, který jsme vytvořili pomocí energie, uhlíku a inovací, nebo jej budeme nadále utvářet pomocí inovací tak, aby náš rozvoj byl udržitelný a v mnoha ohledech dokonce regenerující životní prostředí...
Svět Neználka ve Slunečním městě není něco, na co můžeme čekat nebo čeho dosáhneme. Vymyká se zákonitostem našeho prostředí….
Děkuji vám za pozornost a přeji vám vše dobré....