Kudy kam

Kudy kam…?!?

Pohled na činnost vlády během krize, která je reálná a nebyla vládou vyvolaná jenom proto, aby si při jejím předem připraveném řešení nasbírala politické body a hlasy, je skutečně tristní…

Už měsíc slyšíme o tom, že je třeba zjistit plošným testováním odhad objemu a distribuce „promořenosti“ virem v populaci, ovšem na zahájení testování čekáme déle než na letadla z Číny… Snad možná zase příští týden. Jistě udělat výběrové modely není jednoduché, nejde o průzkum veřejného mínění, ale zase to není žádná raketová fyzika… Přitom je nám vládou neustále dokolečka, dokola, do zblbnutí zdůrazňováno, jak je to hrozně důležité. Obzvláště obveselující je to v souvislosti s jiným prohlašováním vlády, že jsme ve válce s koronavirem. Doopravdy každý blbec ví, že vést válku na neznámém bojišti je, jako když slepý sráží klackem netopýry v tunelu… Je to i ve všech učebnicích vojenství od počátku věků. Podle toho to s námi v téhle válce také vypadá. Naslepo fungují jenom plošná opatření, která nutně dříve nebo později začínají být místo dobrého sluhy zlým pánem.

Podobně to vypadá na „frontě“, na které bychom měli vybojovat obnovu hospodářství. Rovněž zde nemáme dostatečnou mapu bojiště, neznáme klíčové prvky sociálně ekonomické sítě, které zaslouží veřejnou podporu a mohou potom být zdrojem obnovy a nové kvality sítě sociálně ekonomických a dodavatelsko-odběratelských vztahů. Hledat odvětví a podniky, ve kterých můžeme s malými náklady obnovit velkou část sítě. Jistě je to úkol pro ČSÚ, který má spoustu dat, ale asi jenom málo o tzv. satelitních účtech. Souborů dat, která by ukázala,  kolik kde rozpohybuje vložená koruna hospodářských vztahů podle toho, kam je vložena. Jiné soubory dat musí ukázat podniky, které když se zhroutí, tak fatálně postihnou život lidí, rodin a obcí ve svém okolí. Třetím kritériem, je že bychom měli investovat nejrůznější prostředky do podniků, které jsou konečnými producenty a mají na našem území a pod naším vlivem i odbyt. Vytvoření kvalitní mapy tohoto bojiště není snadná práce, ale již dnes by to měla být priorita, na které by měli spolupracovat všichni, veřejná i soukromá sféra. Obce, města, kraje, stát, podnikatelské organizace, komory, NERVy a think-tanky všeho druhu, akademická sféra a především lokální zkušenost. Jde o určitý kvalitativně nový pohled na obnovu a funkčnost hospodářství ve smyslu  jeho odolnosti. Už by nemělo jít jenom HDP a o zisk, ale o HNP a resilienci.

Uplynulé týdny ukázaly, jaké morální, lidské, mentální i inovativní kapacity se mezi našimi spoluobčany ukrývají. Jde jenom o to, aby je vláda nepohřbila dříve, než budou moci ukázat, co skutečně umí a dokážou. Způsob, jakým se vláda vypořádala s lednovou iniciativou „hackatonu“ a vrátila se k původnímu způsobu „šmejdského“ chování při veřejných zakázkách, je opravdu varující, podobně jako způsob, kterým vláda „obchodovala“ s dovezenými ochrannými pomůckami, které lidi mezitím šili doma zdarma pro sebe, své sousedy i pro ty, které měla povinnost zásobovat vláda.  Chybí už jenom to, aby vláda nechala lidi z hackatonu stíhat a na výrobce roušek zaklekla  pro nezákonnou hospodářskou činnost…

Konec konců, kdo z nás měl nebo má povolení na výrobu ochranných pomůcek…?!?