Svoboda je možnost a možnost je svoboda...
Vážení kolegové, dámy a pánové…
Dovolte mi především poděkovat za možnost vystoupit na konferenci, která se koná u příležitosti oslav 100 let Finanční university. Velice si vážím možnosti být tu opět s vámi zejména proto, že tu nejsem poprvé, slyšeli jste mě už několikrát, a přesto jste mě pozvali znovu. Dnes bych hovořil mimo jiné na téma „Digitální občina“. Nejprve několik slov obecně.
-----oooooooooo-----
„Mysli globálně, jednej lokálně». To je na jedné straně staré heslo, možná dokonce omletá fráze, ale na straně druhé stará dobrá rada, která vychází ze života samotného. Mnohokrát jsme slyšeli o globalizaci dobré i špatné a já bych se rád podobném hodnotícím soudům vyhnul. Skutečnost je taková, že naše jednání může být ve své podstatě pouze lokální, omezené, konečné a prostředí nebo kontext, ve kterém jednáme je v konečném důsledku globální, neomezené, nekonečné. Pokud se podíváme na to, jak funguje život, vidíme, že nehledě na globální tendenci vesmíru ke zvyšování neuspořádanosti, tedy entropie, jak život, nebo lépe řečeno živé organismy pilně uspořádávají prostředí ve své lokalitě tak, aby z něj získali prospěch. Život jako celek je velkým lokálním úprkem od globální rovnováhy. Živé organismy uspořádávají své prostředí tím, že do něj vkládají informace tak, aby získaly využitelnou energetickou odezvu.
Toto je také podstata pojmu kapitál. Kapitál je aktuální idea, spojená s jinou dříve materializovanou ideou. Aktuální idea spočívající v tom, jak a kam umístit tuto materializovanou ideu do prostředí tak, aby přinesla nositeli aktuální ideje užitek. Dovolím si skromně elegantnější tezi, že kapitál je redefinicí kontextu faktu. Redefinicí, která otevírá před daným artefaktem, ideofaktem, ekofaktem nebo infofaktem novou možnost, novou budoucnost, nový potenciál užitečnosti. V případě úspěchu se pak taková redefinice sama zařazuje mezi „-fakty“. Kapitál tedy není nic dobrého a zlého…Jde o evoluci příležitostí… Kapitál je využitelná příležitost, jak prostřednictvím vlastního nápadu uspořádat prostředí ku svému prospěchu. Slovo „kapitál“ má na sobě podobně jako slovo „globalizace“ až neuvěřitelný nános politického a společenskovědního marastu, který zakrývá jejich podstatu. Kapitál i globalizace prostě existují a jako jevy jsou věčné, protože souvisí se samotnou podstatou života a evoluce. Připomeňme si jednu z nejznámějších pasáží díla Williama Shakespeara.
Copak je po jméně…?!?
Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně.
A tak Romeo, nebýt Romeo zván,
by nebyl o nic méně drahocenný, než s tímto jménem.
Romeo, svlec to jméno…
To říká Julie svému Romeovi. A Julie, sama ještě dívenka, určitě bez univerzitního vzdělání, má úplnou pravdu…
-----oooooooooo-----
Naše konference je věnována vztahu člověka a vědeckotechnického pokroku v sociálně ekonomickém paradigmatu budoucnosti. Rád bych své vystoupení začal tím, co pokládám za jednu za základních charakteristik vývoje na naší planetě. Je to až neuvěřitelně prudký, všestranný rozvoj lidstva a jeho bohatství v posledních dvou stech padesáti letech.
Několik faktů a čísel. Nás, lidských jedinců je asi desetkrát více než tehdy, ve druhé polovině 18. století. Mimochodem, je nás poprvé více na tomto světě než v záhrobí, poprvé je na světě najednou více lidí, něž kdy zemřelo. Jsme jeden každý z nás průměru desetkrát bohatší než tenkrát. To znamená, že jsme dokázali vytvořit za čtvrt tisíciletí stonásobek bohatství ve srovnání s tím, které bylo lidstvem vytvořeno do onoho období velkých myslitelů, revolucí a reforem. Připomenu jenom americkou a francouzskou revoluci, reformy ruské carevny Kateřiny II, a císaře Josefa II v Rakousku, tehdejším srdci Svaté říše římské. Připomenu Kanta, Voltaira, Smithe, Rousseaua, i další osobnosti jako Montesquieua, Diderota nebo Eulera, kteří měli bezprostřední vliv na tehdejší Rusko. Bylo by chybou zapomínat na takové ruské myslitele té doby, jakými byli Lomonosov, Novikov, Švarc, Radiščev nebo Štorch.
Zdá se mi, že se málo zabýváme ve vědeckých a odborných analýzách tímto obdobím růstu bohatství a rozvoje lidstva podle zásady „sine ira et studio“. Zdá se mi, že dáváme v popisech této události přednost jejím politickým, mocenským a třídním konotacím. Příliš uplatňujeme hokynářské hledisko „má dáti –dal“ nebo ještě hůře, kulturně univerzální hledisko „my“ a „oni“. Obtížně se nám pod tímto nánosem politického haraburdí a nejen třídní nenávisti hledá to, co ono období spojuje a charakterizuje bez ohledu na mocenský, politický nebo třídní uhel pohledu. Neměli bychom polevovat v úsilí pochopit, co bylo skutečným impulsem a předpokladem rozvoje uplynulého čtvrt tisíciletí. Dovolte mi, abych se pokusil o svůj vlastní návrh odpovědi, který by vycházel z úvodu názvu naší konference. Je to totiž svým způsobem „člověk a vědecko-technický pokrok“. Já osobně nemám rád slovo pokrok. Páchne hloupou a žvanivou politikou a politiky. Proto si dovolím říci, že je to svobodný člověk a inovace. Nebo ještě lépe a stručněji, jsou to prostě svoboda a inovace, které spojuje svoboda myšlení.
Revoluce, reformy a myslitelé druhé poloviny XVIII. století, které jsem před malou chvílí zmínil, spojuje právě úsilí o lidskou svobodu, spojenou s rovností a lidskou vzájemností. Liberté, egalité, fraternité…
Po renesanci, reformaci a osvícenství, které přinesly společně novou kvalitu svobody myšlení a poznání, se svoboda myšlení promítla plně i do společenského života. Toto období zápasu o společenský vliv svobodného myšlení trvá nesporně do dnešní doby a nic nenasvědčuje tomu, že by mělo skončit. I my vedeme svůj každodenní zápas za svobodu myšlení pro sebe i druhé a často ho vedeme paradoxně proti lidem, kteří nazývají vědecko-technickým pokrokem právě rozvoj nástrojů a technologií na potlačení lidské svobody. Inovace nejsou pokrokem, inovace jsou změny. Stejně jako vědeckotechnický rozvoj není pokrokem, je pouhou evolucí inovací. Svobodné myšlení, svoboda slova a lidská svoboda obecně jsou kontextem, bez kterého by se evoluce inovací významně změnila a zpomalila. Svoboda v celém svém komplexu je základním smyslem lidské existence. Bez svobody by nebylo ani tvorby a růstu bohatství.
-----oooooooooo-----
Velké zbohatnutí obrovsky vylepšilo naše životy. Ukázalo se, že jak sociální darwinismus, tak ekonomický marxismus byly do značné míry pomýlené. Údajně druhořadé rasy, třídy a etnika dokázaly, že méněcenné vůbec nejsou. Vykořisťovaná pracující třída nepřišla na mizinu, naopak zbohatnula. Ukázalo se, že obyčejní muži a ženy nepotřebují být řízení shora. Že když budou jednoduše respektováni a ponecháni sociálním inženýrstvím na pokoji, umějí být ohromně kreativní.
Zatímco mezi inteligencí všeho druhu vířily všechny ty vznešené myšlenky o lepším světě a světlé budoucnosti, obchodní buržoazie, opovrhovaná levicí, pravicí i mnoha lidmi myšlenkového středu, budovala spolu se svobodnými a tvořivými lidmi práce nejen „velké zbohatnutí“ a moderní svět, ale i nejdynamičtější vzestup člověka v dějinách.
Velké zbohatnutí je nejdůležitější světskou událostí od doby, kdy si člověk „ochočil“ pšenici a koně. Bylo, je a bude historicky podstatnější než vzestup a pád všech impérií nebo třídní boj ve všech dosud existujících společenstvích. Velké zbohatnutí se samozřejmě týká i bohatství duševního, méně již duchovního…
-----oooooooooo-----
V souvislosti s pojmem svoboda si zaslouží naši pozornost i pojmy svévole a zvůle. Co tvoří onen významný rozdíl mezi svobodou a svévolí, které jsou v našem světě stále častěji zaměňovány. Fridrich von Hayek psal, že „svoboda bez zakořeněných etických přesvědčení neměla nikdy dlouhého trvaní a donucování lze omezit na nejnižší možnou míru pouze tam, kde se dá očekávat, že se lidé budou zpravidla dobrovolně řídit jistými zásadami“. Tyto „jisté zásady“ se tedy nazývají etika a podílí se na onom významném rozdíl mezi svobodou a svévolí. Etika je tím, co činí svobodu produktivní, zatímco svévole je neproduktivní. „Z ničeho nepojde nic“ říká Shakespearův král Lear. Podobný etický rozdíl je však i mezi svévolí a zvůlí, jen s opačným znaménkem. I zvůle je tedy produktivní a často je právě v tomto ohledu alternativou svobody. Cesta ke zvůli vede právě přes zaměňování svobody a svévole.
Dobrali jsme se toho, že mezi produktivitou v prostředí svobody a v prostředí svévole je měřitelný rozdíl. Pokud přijmeme definici, že informace je rozdíl, který má dříve nebo později nějaký význam, pak pojem informace splývá v termodynamice s pojmem negativní entropie. To nás přivádí k propojení termodynamiky, informatiky, kybernetiky, a ostatních technických, přírodních i společenských věd. Umožňuje formulovat klíčovou myšlenku, že obecným předpokladem etického jednání je entropický tok ze systému do prostředí, jako podmínka možnosti vlastní redukce prostřednictvím informací vkládaných druhými systémy s cílem získat ze společného prostředí skutečný užitek. Tak jako větry vanou mezi místy s různým tlakem, tak i toky entropie jsou pohybem prostředí mezi lokalitami s jejími rozdílnými hodnotami, tedy mezi oblastmi s rozdílnou uspořádaností. Proti tendenci k obecnému růstu entropie v prostředí stojí zájem života a živých organismů entropii lokálně ve svém okolí snižovat a uspořádávat své prostředí ve svůj prospěch. Etické chování je tedy ve své podstatě nabídkou možnosti, příležitosti druhým. Pokud možno nezištnou…
Dovolím si ještě poznámku na téma pojmu rovnosti, který je se svobodou úzce spojen, nejen v mottu Velké francouzské buržoasní revoluce. Existují dva základní koncepty rovnosti. Jeden, více ekonomický nebo majetkový, můžeme nazvat «francouzským» na počest Jeana Jacquese Rousseaua. Druhý, který stojí naopak více na rovnosti před zákonem a v lidské důstojnosti, nazvěme „skotským“ na počest Adama Smitha. Spor mezi zastánci obou koncepcí je dlouhodobý, především politický a hlavně nesmyslný. Tvoří totiž společně komplexitu rovnosti, jeden bez druhého nemají smysl a žádný z nich není funkcí druhého. Jejich vzájemná závislost je nelineární. Je smutné číst knihy, které hledají původ všeho špatného v majetkové nerovnosti a ještě hroznější je pohled na lidi, kteří takové myšlenky šíří a věří jim.
Pojem nelinearita nás přivádí k tomu, že podstatnou část oněch více než dvou století jsme strávili ve vědě, která byla v zajetí newtonovského a karteziánského paradigmatu. Bylo neobyčejně úspěšné ve „vědotechnice“, ale na druhé straně ovlivnilo zásadním a negativním způsobem vědecký a především společenskovědní pohled na člověka a celou společnost. Mechanické a dualistické strašidlo stále ještě obchází společenskými vědami a je vítáno malými i velkými vůdci všeho druhu. Představa společnosti jako stroje nakazila především politiky s totalitními sklony. Lidé ale nechtějí žít jako malé šroubky ve velkých strojích ještě větších vůdců. Odmítají to i tehdy, když tyto stroje mají vypadat jako pošta nebo železnice a to dokonce když to jsou ty německé. Ve dvacátém století začaly mechanické strašidlo plašit práce takových myslitelů, jako byli Gödel, Kondratěv, Turing, Bělousov, Bateson, Mandelbrot, Prigogine, Capra, Rorty a samozřejmě, Alexandr Bogdanov. Bohužel, mechanické strašidlo se nám stále do vědy vrací a to především díky grantům na základě především politické objednávky.
-----oooooooooo-----
Příběh velkého globálního zbohatnutí v posledních dvou stech padesáti letech je výsledkem hned několika procesů, které mají pozitivní zpětnou vazbu a vzájemně se posilují. Jde nejen o globální růst počtu obyvatelstva a průměrného bohatství, ale ještě intenzivnější lokální růst jejich koncentrace ve městech a průmyslových aglomeracích. Právě rovnost a možnosti svobodného setkávání lidí, svobodná výměna informací stály u zrodu vzestupu lidstva. Platí, že právě pozitivní zpětné vazby vedly někdy a někde k živelnému nekontrolovatelnému synergickému i dynergickému vývoji, tvorbě pozitivních i negativních externalit, k vytváření celé řady bublin, krizí a emergentních jevů všeho druhu.
Pokud sledujeme nejen politické programy, ale celou řadu daleko kvalifikovanějších a moudřejších textů o dnešním světě a jeho vývoji, pak stojí za zaznamenání, že ve své drtivé většině nejen neobsahují pojem revoluce, ale ani jiný pojem „transformace“. Tento termín používá systematicky profesor Zelený pro změnu přesahující kvalitou i kvantitou cyklické krize a transformace je mimo jiné i tím, o čem psal maďarsko-americký ekonom Karl Polanyi ve své práci Great transformation z roku 1944.
Polanyi označuje velkou transformací počátky kapitalismu, kdy se půda a výrobní nástroje změnily ze zdrojů vlastní obživy na faktory kapitalistické výroby, ale chyběla nájemná práce. Proto byli venkované vyháněni z obecních pastvin a zbavováni dalších přírodních zdrojů, aby se museli nabízet na pracovním trhu. Velká transformace tak znamenala násilí, ožebračování a bezmoc obětí, které kdysi chránila obec a živila občina. Občina, to byly například společné pastviny, les, rybník a další zdroje. Občina byl dlouhodobě fungující systém společného života, dobře známý i v Rusku.
Uplynulo dvě stě let a občina se v důsledku dosaženého stupně digitalizace ekonomiky a počínající digitalizace společnosti vrací. Vidíme to především přímo v digitálním prostředí, v podobě otevřeného kódu, například software vytvořený a užívaný volně zdarma. Můžeme hovořit o digitální občině. Rozbíhá se levná experimentální automatizovaná výroba s digitální podporou. Digitální občina dává úplně jiné možnosti pro individualizaci a zároveň customizaci produkce. Digitální dvojčata věcí, předlohy výroby, jsou v digitální občině také bezplatně k dispozici. Celé je to projev obnovované kultury sdílení. Navíc platí, že využíváním digitální občiny ji zároveň obohacujeme. Nehrozí tedy o na příslovečná tragédie společné pastviny, kterou známe ze sociálně ekonomické teorie praxe.
Nejde samozřejmě o bezkonfliktní radostný proces. Samozřejmě i v jeho rámci probíhá každodenní zápas o jeho svobodu, za svobodu digitální občiny. Občas se jej podaří ovládnout internetovými platformami, které si toto prostředí monopolizují a své spolupracovníky ždímají ještě drsněji než jejich předchůdci. Zatím se v praxi ukazuje, že sdílení si najde vždycky novou a novou cestu, že sdílení přes veškerý odpor patří budoucnost. Obnovují se pozemkové a potravinářské spolky a družstva, množí se aktivity, při kterých vzniká nějaká nová, zdaleka nejen digitální podoba „občiny“. „Velká transformace“ obrací směr k lokalizaci nebo spíše „glokalizaci“ a oslabuje tak lokálně dříve neomezenou moc velkých peněz.
Omlouvám se, vážení kolegové, že tato slova o velkých financích vyslovuji právě na vážené půdě Finanční univerzity. Ale hlavním úkolem univerzit je především péče o svobodu myšlení, svobodu slova a jejich rozvoj. Pravda je taková, právě peníze a svobodné trhy, včetně globálních přinesli lidstvu více svobody než jakékoliv všemožné krvavé revoluce a povstání. Ale je také pravdou, že právě v tomto ohledu tvorby svobody se tato role peněz a trhů vyčerpává a podoba svobody, kterou poskytují, je stále častěji lidmi odmítána. Digitální občina přináší možnost nové podoby svobody. Díky digitální občině a jejímu využívání máme možnost se vyhnout hned třem svobodu omezujícím a často dokonce zotročujícím trhům, trhu práce, trhu peněz a trhu zboží…
Svoboda je možnost a možnost je svoboda.
Paradigma budoucnosti má jméno „glokalizace“.