Transformace odpadů...
Vážení kolegové, přátelé z INK (www.iscvolga.ru), zdravím vás všechny z velmi, opravdu velmi ranní sobotní Prahy...
Dovolte mi několik slov k tématu a cílům konference. Jako obvykle jsem si přečetl pozvánku na tuto konferenci a dozvěděl jsem se, že jsou v ní navrženy tři způsoby, jak snížit dopady současné globální, lokální a místní ekonomiky na životní prostředí. Jsou to cesta odpovědnosti, cesta inovací a cesta udržitelnosti….
Naší společnou odpovědností je tedy umět odpovědět na otázku, jaké inovativní metody je třeba vyvinout a aplikovat, abychom zachovali naše životní prostředí pro udržitelnou budoucnost a připravili podmínky pro jeho prosperitu. Když mluvím o našem životním prostředí, mám samozřejmě na mysli také nás, lidské bytosti, jako jednotlivce, lidská společenství a společnosti. Mám na mysli jeho vnější i vnitřní přírodní, socioekonomické a duchovní složky...
Za kardinální chybu našeho ekologického myšlení považuji rozdělování životního prostředí, přírody a celého vesmíru na zlé lidi, kteří jsou zodpovědní za vše špatné a zlé, a na vše ostatní, které je ztělesněním všeho dobrého. To je manicheismus naší doby, který se vkrádá do destabilizované a debilizované společnosti, jež je připravena uvěřit a kát se ve jménu přicházejícího tmářství...
Nejprve bych zdůraznil naši odpovědnost za naše životní prostředí, odpovědnost, která zahrnuje mimo jiné i naši svobodu. Bez odpovědnosti nemůžeme být nikdy svobodnými lidmi. Přijetí odpovědnosti předpokládá, že jsme samostatně myslící bytosti. Velkou chybou naší doby je, že – a to ani ne tak docela – přijímáme odpovědnost pouze za věci, v nichž se cítíme být pány nebo vlastníky. To je čirý klam a nebezpečná iluze. Nejsme pány ani vlastníky svého okolí, vesmíru ani přírody. Nejsme dokonce ani pány sebe sama nebo svého osudu. Přesto jsme za ně jako myslící a uvažující bytosti zodpovědní. Odpovědnost tedy není jen povinnost, jak ji bohužel často mylně chápeme. Odpovědnost je především výsadou bytí myslící bytosti, podmínkou naší svobody.
Dovolte mi, abych naší konferenci nabídl svou vlastní odpověď na otázku, v čem spočívá základ našeho přístupu ke snižování negativních dopadů našich ekonomických aktivit na životní prostředí.
Mou odpovědí je komplexní mnohostranná a mnoholičná transformace odpadů. Nejprve skromný pokus o malou definici toho, co to vlastně a v současnosti odpad je. Podstatou činnosti systému, kterému říkáme život, je uspořádávání našeho životního prostředí prostřednictvím inovací a jednání proti přírodním a přirozeným zákonitostem, které nám popisuje druhý zákon termodynamiky. Snažíme se uspořádat své prostředí jednoduše proto, abychom z něj získali více užitku. Problém je v tom, že určitá podoba snažení o větší užitek, reprezentovaná měřítky, jako je HDP, efektivita nebo zisk, pro nás nutně vytváří obrovské množství zbytečností a neužitečností. Až příliš snadno jsme se naučili prohlásit vše, co je pro nás jakýmkoli způsobem neužitečné, za odpad a odstranit to ze svého života, nebo alespoň vykázat neužitečné z našeho vědomí. Části našeho životního prostředí, věci a jevy se tak stávají odpadem nejen kvůli své fyzické, technické či estetické zaostalosti nebo nefunkčnosti, ale také kvůli našim etickým a mentálním selháním... Kvůli naší vlastní hlouposti...
Právě ve změně přístupu k odpadu, v jeho novém definování jako důležitého zdroje, se protínají výše zmíněné cesty odpovědnosti, inovace a udržitelnosti. Úkoly recyklace a vytváření nových materiálů z odpadu jsou velkou výzvou naší doby. Technologickou, etickou, společenskou a v neposlední řadě i velkou výzvou politickou...
Splnění úkolu komplexní transformace odpadů nám podle mého názoru mimo jiné ukazuje možné klíčové problémy nejen socioekonomických systémů naší doby. Nejzřetelnější je dnes nárůst množství odpadu na jedné straně a pokles schopnosti přírody poskytovat environmentální služby na straně druhé. Obrazně řečeno, v jedné části bilance vidíme rostoucí hromadu odpadků a v druhé prohlubující se jámu po vytěžených surovinách. Hromadu není možné jednoduše začlenit do jámy, protože by to znamenalo systémový kolaps. Cestou řešení není pouze přistupovat k odpadu jako k budoucí surovině a zpracovat jej pomocí pestré škály inovací do podoby vhodné pro další zpracování. Teprve poté jej, obrazně řečeno, v bilanci přesunout zprava doleva z neužitečné produkce k užitečným zdrojům. Cesta spočívá především v "novém způsobu myšlení" o odpadech......
Právě v této proměně odpadu vidím conditio sine qua non jakéhokoli dalšího vývoje, technologického, vědeckého i etického, včetně třeba i našeho aktuálně tolik oblíbeného udržitelného rozvoje...
Myšlenka komplexní transformace odpadů také ukazuje, jak důležitý je dnes opět koncept soběstačnosti nebo, jak dnes mnozí říkají, resilience, ale v praxi jde prostě o odolnost a životaschopnost. Schopnost recyklovat odpad a vyrábět pro vlastní spotřebu zároveň vede k menší závislosti na složitém světě dodavatelsko-odběratelských řetězců, který je v současnosti značně narušen, ztratil spolehlivost a velmi obtížně a nepříliš úspěšně se obnovuje... Krásným příkladem mohou být tzv. spotřebitelské inovace, které neaspirují na to stát se zbožím, ale daleko více smíšeným nebo dokonce veřejným statkem, volně dostupným všem, kteří tuto inovaci potřebují. Je nezadatelným právem člověka inovovat své prostředí a sdílet tyto inovace s bližními. Nikdo mu v tom nemůže bránit ve jménu jakýchkoliv cizích zájmů, včetně fiskálních.
V neposlední řadě se nám také ukazuje nový přístup k zásobám a zásobování, k teorii a praxi logistiky obecně. Jde o přehodnocení dosavadní mantry just-in-time a mnoha dalších. V neposlední řadě tato bilance ukazuje na nutnost snížit objem světového obchodu, který je obrovským zdrojem odpadů a znečištění našeho životního prostředí Zejména tragické dopady všech druhů dopravy na naše životní prostředí.
Otázkou je, kde a od jakého odpadu začít. Často tvrdíme, že největším bohatstvím každé společnosti jsme my sami, lidé, naši sousedé a bližní…
Uniká nám však skutečnost, že socioekonomické systémy naší planety produkují kromě průmyslového, komunálního a všech ostatních druhů odpadů z celospolečenského hlediska naprosto klíčový odpad – odpad lidský, zbytečné lidi. Můžeme je nazvat různě - využité nebo nedostatečně využité lidské zdroje, vyčerpaná pracovní síla, využitý nebo optimalizovaný lidský kapitál. To vše, tato ve své podstatě čistá hrůza nelidskosti, pramení z toho, že jsme většinově dlouhodobě souhlasili s rétorikou elit a přídvorních humanitních věd, která redukuje člověka právě na pouhou pracovní sílu, lidské zdroje nebo lidský kapitál.
V této chaotické skládce lidského odpadu se mísí lidé migrující kvůli hladomoru, revolucím, válkám, kvůli klimatickým a politickým násilným i nenásilným změnám a lidé, kteří jen hledají štěstí a lepší život. Stále hlasitěji se domáhají svého práva na svobodný a důstojný život, ale zatím všichni dohromady tvoří jen stále se zvětšující masu nepotřebných a zbytečných lidí, masu společenského lidského odpadu. Ještě nikdy v dějinách neměl svět tolik otroků, tolik zbytečných nadbytečných lidí zvaných homo sacer. Ztrácíme tak nejen zdroje, rozmanitost a možnosti rozvoje, ale co víc, hromadí se naše osobní i společenské problémy, ztrácíme s nimi i svou lidskost... Pomalu přestáváme být lidmi.
Proto není důležitějšího úkolu než zastavit růst lidského odpadu, růst počtu nepotřebných a nadbytečných lidí a vrátit je zpět do společenství našich bližních. Právě s tím musíme začít.
Připomeňme si, že se musíme snažit budovat společnost, v níž je svobodný rozvoj každého z nás podmínkou svobodného rozvoje všech. Pusťme se do práce. Mysleme globálně a jednejme lokálně.
Děkuji vám za pozornost a přeji vám, abyste se měli co nejlépe a co nejméně nejrůznějších odpadů kolem sebe...
A hlavně co nejméně bloudících ztracených lidských duší...
Děkuji vám za pozornost…