Úhelným kamenem řízení je kladení cílů…
Vážené kolegyně, kolegové, dámy a pánové…
Nejprve mi dovolte, abych vás pozdravil jménem svého váženého kolegy profesora Miroslava Svítka i jménem svým z Prahy… Děkujeme za možnost vystoupit na této konferenci. Jako příspěvek jsme poslali text s názvem „Rozhodování a řízení v prostředí komplexních systémů“. Věříme, že bude někomu nebo něčemu užitečný… Dovolte mi nad jeho rámec několik slov…
Základem předloženého článku je text, připravovaný k velice zvláštní příležitosti. V červenci 1924 se v Praze uskutečnilo jednání Pražského mezinárodního kongresu o vědeckém řízení (PIMCO). Šlo o společný československo-americký projekt a jeho příprava probíhala paralelně jak v tehdejším Československu, tak i v USA. O významu této události svědčí nejen záštita československého prezidenta Tomáše Masaryka, ale i čestné předsednictví budoucího amerického prezidenta Herberta Hoovera, tehdejšího ministra obchodu v administrativě prezidenta Coolidge. Kongres měl slavnostní i pracovní část, která se skládala z teoretické části i části praktické, spočívající především v návštěvách československých podniků, které uplatňovaly moderní metody řízení. Zajímavostí byl speciální program pro přítomné dámy. Šlo bezesporu na dlouhou dobu o nejvýznamnější setkání na téma vědeckého řízení mezi dvěma světovými válkami. Vzhledem ke skutečnosti, jak se pohledy na vědecké řízení začaly postupně rozrůzňovat, lze říct, že pokud jde o komplexnost pohledu na problematiku vědeckého řízení, šlo jedno z nejzajímavějších a nejmasovějších setkání odborníků na vědecké řízení vůbec.
Rozhodli jsme se s několika přáteli a kolegy, že si tuto událost připomeneme malým souborem textů na téma řízení. Nechtěli jsme autory nikterak obsahově omezovat, a tak jedním z mála požadavků bylo dodržení rozsahu textů a termínů. Plánujeme rovněž vydání jejich Sborníku, alespoň v elektronické podobě. Článek, který jsme naší konferenci předložili, je malou ukázkou toho, co, jak doufáme, bude Sborník obsahovat. Těšíme se na to, že obsah bude alespoň natolik pestrý, jak pestrá a mnohostranná je problematika řízení v současnosti.
Přes veškeré společenské i technologické odlišnosti podmínek před sto lety a dnes zůstávají některé věci v oblasti řízení prakticky beze změny. Nejen v uplynulém století, ale prakticky po celou dobu trvání lidské civilizace. Řízení bylo, je a zůstane technologií sloužící k dosahování stanovených cílů. Pokud mluvíme o technologii, pak mluvíme především o určité dovednosti. Řízení jako technologie potřebuje dovednosti dvě. Za prvé stanovení reálných, dosažitelných cílů a za druhé nalezení, shromáždění a využití prostředků k jejich dosažení. To platí pro lov na mamuta stejně jako výkop kanalizace, zavedení inovace do výroby nebo let na Mars. Mezi prostředky patří klacek, krumpáč, mikroskop, expertní systém, automatizované systémy řízení, materiálové inženýrství nebo umělá inteligence. Vždy je přítomna organizace schopností a dovedností živé síly, ať již lidské nebo jiných živáčků…
Je těžko říct, zda více vědy a jejich poznatků potřebujeme ke stanovení cílů nebo k nalezení vhodných prostředků. Je nesporné, že se obě dovednosti vzájemně ovlivňují. Kvalita a kvantita disponibilních prostředků nepochybně ovlivňuje možnosti kladení cílů. Naopak kladení cílů ovlivňuje významně rozšiřování portfolia disponibilních prostředků k jejich dosažení. Mimo jiné proto je nutnost zvládání společenských a technologických procesů a snahy o jejich řízení významným zdrojem inovací a ty jsou pohonem lidských dějin i našeho světa.
Nemůžeme uniknout ze zákonitosti, která nám říká, že pro dosažení žádoucího výsledku potřebujeme za prvé vizi cíle, za druhé její studii proveditelnosti, která spočívá v tom, zda je reálné ji propojit postupnými cíli a prostředky s naší realitou. Za třetí potřebujeme kvalitní plánování dosažení postupných cílů včetně cíle konečného a zároveň plánování prostředků k jejich dosažení. Konečně následuje na základě připraveného plánu realizační fáze v reálném čase. V každém ohledu je zajímavé srovnat, jak se výsledek realizace shoduje s původní vizí. Je neveselou skutečností, že někdy se konečná realita neshoduje ani s plánovaným výsledkem. Připomeňme si slova Viktora Černomyrdina o tom, že „jsme do toho šli s nejlepšími úmysly, ale dopadlo to jako vždycky“. Popřejme si, abychom si kladli takové cíle a měli k dispozici takové prostředky, aby se na naši činnost a její výsledky slova Viktora Stěpanoviče vztahovala pokud možno co nejméně…
Každá doba staví před lidskou civilizaci nové výzvy. Často si stěžujeme na jejich složitost, ale skutečností je, že si za tuto složitost našeho světa můžeme v mnoha ohledech my sami. Vzpomeňme si na známé úsloví, že „pořádek je pro blbce, inteligent ovládá chaos“. Ale chaos nevzniká jenom tak samovolně z ničeho nic. Často je patrné, chaos se mnohým z těch, kteří chtějí ovládat ty slabší, velmi hodí. Často jsme svědky, že elity vytvářejí distribuují ve vlastní společnosti výbušnou nebo možná jedovatou směs chaosu a strachu, aby ji dokázaly snadněji ovládnout. Stejný koktejl vnášený do života sousedů je obsahem toho, co nazýváme „hybridní válkou“. Rovněž chaotický stav společnosti a její vyděšení příslušnici jsou cíle, k jejichž naplnění potřebujeme znalost a dovednost řízení… Cíle sice společensky neblahé, leč někomu individuálně nebo skupinově příhodné…
Řízení se tak nikterak neliší od jiných technologií a dovedností. Může sloužit k dosahování cílů různé kvality na škále dobra či zla. Na jedné straně může řízení snižovat nejistoty na straně druhé je může prohlubovat. Řízení je jako každá jiná technologie, jako jakákoliv jiná dovednost. Může být využívána i zneužívána. Stejně jako jakákoliv technologie je i řízení úzce spjato s lidskou odpovědností.
Vážení kolegové, dámy a pánové,
náš text je převážně o prostředcích, které nabízí jako prostředky řízení složitých systémů a procesů současné technické vědy. Svět probíhající čtvrté průmyslové revoluce je založený na využití digitálních technologiích s vazbou na celosvětovou informační síť, pomocí které lze získávat globální znalosti, pomocí kterých je možno poskytovat lokalizované služby. Hovoří se například o „výrobě jako službě“, kdy každá výrobní jednotka bude v budoucnu schopna se přeorganizovat podle aktuální poptávky. Mluví se také o „gig ekonomice“ jako volné síti jedinců, nebo skupin, kteří zároveň pracují pro více zaměstnavatelů na principu „zaměstnanci jako služba“.
Dostupné technologie umožňují, aby globalizace se svými intelektuálními výdobytky byla postupně propojována s lokálními subjekty, kteří dokážou lépe využívat místní specifika (např. cirkulární ekonomika) spojená s konkrétním územním celkem. Pro toto spojení se ustálil pojem glokalizace (globalizace komunikující s lokalizací). Tyto trendy si postupně budou vyžadovat nové přístupy k řízení komplexních systémů pomocí nástrojů umělé inteligence (AI – Artificial Intelligence). Na horizontu událostí se začínají postupně objevovat první praktické pokusy o uplatnění kvantových počítačů
S požíváním těchto prostředků pro řízení technologických i společenských procesů je spojena potřeba nové kvality odpovědnosti. O odpovědnosti je možné hovořit dlouho a dlouho. Bylo by to doslova nošením samovaru do Tuly. Dovolte mi proto, abych se soustředil na klíčový předmět odpovědnosti v oblasti řízení, na jeho úhelný kámen. Tím je bezesporu právě cíl, který si klademe a jehož dosažení má být následně předmětem celého procesu řízení. Je to proto, že prostředky, které máme k dispozici nám dávají možnosti dříve netušené. Navíc jsou tyto prostředky stále více využitelné i zneužitelné jednotlivci, zatímco dříve byly k jejich využití, ale i zneužití potřeba celé týmy specialistů. To vše dohromady dává některým jednotlivcům pocit bezmála absolutní moci. Cítí se být vyvolenými a povolanými spasit svět. Víme, že pocit moci korumpuje a rozvrací osobnost a pocit absolutní moci osobnost korumpuje a rozvrací absolutně. Připomeňme si osud Roberta Oppenheimera a knihu Maurice Chevaliera „Muž, který chtěl být Bohem“.
Vážení kolegové, dámy a pánové, v poslední době jsme svědky velké skepse a mnohých varování ohledně využívání prostředků, které nám poskytuje věda pro řídící práci. Aktuálně je na tapetě umělá inteligence, ale každý si vzpomeneme na varování před jinými technickými prostředky. Máme tak tu zkušenost, že tato varovní ani regulace nebo dokonce zákazy nikdy nezabránily technickému pokroku a využívání všeho, čeho bylo dosaženo, ať již veřejně nebo skrytě. Máme také zkušenost, že žádná z technologií, před kterou jsme byli varováni lidstvo nebo dokonce život jako takový nezahubil.
Je čas si přiznat, že tato varování byla především varováním před námi samotnými před naší nezodpovědností. Zároveň je třeba si přiznat, že současný stav rozvoje technických prostředků a jejich propojování lidským tělem včetně mozku vytváří trochu jiné prostředí pro odpovědné stanovení cílů. Právníci a sociologové se přou o odpovědnost strojů a rozhraní člověk stroj… Prostá řešení, například v podobě tří robotických zákonů Isaaca Asimova, jsou mimo realitu rozvoje umělé inteligence již dnes…
Možná je inspirací k podobě odpovědnosti ta část Hippokratovy přísahy, která říká „především neuškodit“. Cíle mohou odpovědně stanovovat jenom lidé skutečně svobodní. Jsou to mimo jiné ti z nás, kteří nemusí dělat, do nechtějí, a nechtějí dělat vše, co mohou. Přejeme vám všem s profesorem Svítkem co nejvíce svobody a cílů, při jejichž stanovení nebudete muset řešit těžká a složitá etická dilemata…Pokud snad ano, přejeme vám úspěch a k němu snad i trochu štěstí…
Děkuji vám za pozornost…