V článku je prezentován názor autorů na problematiku bezpečnosti v ČR v souvislosti s Ochranou obyvatelstva, Environmentální bezpečností a Teorií udržitelného rozvoje. Jde ve své podstatě vždy o pohled z různého zorného pole na zajištění „bezpečného života lidí“. Příspěvek je orientován především na podstatu antropologických hrozeb – tedy těch, jež způsobuje člověk, a zaměřuje se na bezpečnost lokality, regionu a státu.

Tento text byl původně připraven pro KONKURSNÍ NOVINY, kde vyjde v poněkud zkrácené podobě. Věnuje se tématu z aktuálně nejprobíranějších, tedy korupci. Hned v úvodu je třeba definovat, že pro potřebu tohoto textu bude jako korupce bráno vše, co poškozuje či narušuje nebo porušuje určité uspořádání s cílem si přilepšit nejen na úkor jeho dalších účastníků, ale i na úkor uspořádání samotného...

V minulém příspěvku jsem si kladl otázku, co je dnes opravdu důležité a postupně jsem došel k závěru, že to, co tvoří lesk a bídu pojmu „lidský kapitál“ je zakleto právě v syntaktické podobě jeho samotného. Myslím, že bychom se měli pozastavit nad tím, že člověk je pouhým přídavným jménem k podstatnému jménu kapitál. Je to zcela v souladu se současnou podobou vnímání našeho světa, ve kterém hraje kapitál a zejména ten finanční takřka absolutní prim. Jde o největší selhání západní politiky a společenských věd v dějinách, protože lehkomyslně dopustily takřka naprostou nadvládu jednoho malého subsystému...

Nelze se ubránit dojmu, že se mezi pojmy jako „lidský kapitál“ a „lidské zdroje“ nějakým zvláštním způsobem ztratil člověk. „Člověk“ jako pojem, ale především člověk jako živá bytost. Objevil se nám nový pojem „financování odvětví produktivních služeb“, který je údajně komplexnější než pojmy dosavadní, např. „investování do lidského kapitálu.“ Klademe si dokola stále stejné otázky, ale nedáváme na ně odpovědi, které by měly praktickou vypovídací hodnostu...