To podstatné však spočívá v tom, že defenestrace nějakým způsobem předznamenávají konec umírajícího času a příchod nové doby. V auerbachovské figuře defenestrace jako kdyby byla reprodukována Michelangelova Pieta, na které vidíme zřetelně vystupovat nové ze starého. Defenestrace není jen demonstrace s krvavým koncem, je to symbol současného neudržitelného stavu věcí, předznamenání příchodu něčeho nového, co se sice vyvinulo ze starého, ale zůstává nepředvídatelným.

Je totiž koneckonců úplně jedno, jaké jsou genderové role u jednotlivců různého pohlaví, to podstatné je jak se tyto role a jejich nositelé dokážou poskládat do produktivních nebo alespoň stabilních párů. Společnost se totiž nutně skládá ze sítě duálních vztahů, tedy z párů, a to proto, že prostě jiné sítě neumíme v třírozměrném světě vytvořit. I proto je možné obecně konstatovat, že individualismus, stejně jako kolektivismus jsou pro společnost destruktivní.

Pojem integrace má mnoho významů, ale obecně jde o komunikaci směřující k nějaké vyšší kvalitě koexistence, cesta k nalezení funkčního vyššího celku. Výsledkem má být zcela jistě určitá podoba vyšší míry jednoty a proces, který k tomu vede, se nazývá sjednocování. Jde tedy o jednotu a sjednocování. Tyto pojmy se v myslích evropských elit poněkud zvrtly a byly nahrazeny pojmy jednotnost a jednocení.

Dnes bych chtěl poukázat na mediální, politickou a bezmála všelidovou hysterii kolem některých kroků Donalda Trumpa, které jsou prezentovány jako ztráta otevřenosti, uzavírání se a odmítání vnějšího vlivu obecně. Z toho je usuzováno, že takový režim bude bránit lidem v komunikaci, obchodu a nakonec i v cestování. Otevřenost je tedy vykládána a prosazována jako jakési obecné dobro a světlo, zatímco uzavřenost je naopak zlo a temno. Je to velký nesmysl a hloupost, jen nevím, zda se mi podaří dostatečně přesvědčivě vysvětlit proč.

Может быть, что общество может выглядеть совсем по другому. Например как живое общество людей и для людей...

Pokus ukázat podobu živé společnosti lidí a pro lidi a sdělení,že společnost může vypadat úplně jinak...

soubor esejů psaných v roce 2016 pro Konkurzní noviny

V Česku ukázaly volby, že lidí ochotných volit fangličkami ověšený squat levice je stále méně a nebude jich přibývat.

Dnes je dosaženo stavu, který ani Václav Havel nepředvídal, stavu, kdy si „blbou náladu“ a s ní nejistotu, která ji utváří, ochraňujeme, rozvíjíme a pěstujeme právě jako žádoucí jistotu...