Sdílená ekonomika, pokud k ní budeme přistupovat odpovědně, je tak malou, ale přece nadějí na větší svobodu pro obyčejné lidi a méně špíny ve veřejném prostoru.

Bude se nám sice hůře rychle a černobíle soudit, ale věřte, každému z nás se to tisíckrát vrátí, až bude chtít někdo rychle a černobíle soudit nás. Nesuďme příkře a chraňme ostatní před příkrými soudy. Pak budeme mít plné právo očekávat a požadovat, abychom ani my nebyli příkře souzeni.

O návratu obrazu konce první republiky

O moci, vědě a odpovědnosti...

Soubor čtyř textů pod společným názvem Společnost 4.0 je pokusem o model podoby společnosti blízké budoucnosti, která bude významně ovlivněn nastupující čtvrtou průmyslovou revolucí. Model vychází z předpokladu, že klíčovou charakteristikou společnosti je podoba její komunikace a zároveň z předpokladu, že přírodní i kulturní evoluce jsou procesy fungující na principu sémiotického vztahování se k informacím uloženým v prostředí, ve kterém právě evoluční proces probíhá. Stejnými principy fungování je ovlivněn i vědeckotechnický rozvoj a samozřejmě ovlivňují i vývoj společnosti. Nezbytná esenciální jednota kulturní a přírodní evoluce se promítá i do jednoty různých komponent kulturní evoluce, v tomto případě komunikace a vědeckotechnického rozvoje. Právě tato myšlenka nezbytné esenciální jednoty, podoby, která spojuje, leží v základu pojednávaného modelu.

Boj s terorismem je stále pouhým instrumentáriem civilizačního, kulturního, ekonomického a politického sporu, přesto, že už dávno měl být směrem společného hlavního úderu proti vraždící nekulturní necivilizaci s globálními mocenskými ambicemi.

И остается только один вопрос: не последует за нашими плевками на Восток, плевок Запада в нашу незащищенную спину?

Je otázkou, jestli si pliváním na Východ zasloužíme něco víc než plivanec mezi lopatky ze Západu.

Parafrázuji Jeroma Klapku Jeroma. Pokud některé lidi popudím, neomlouvám se, dobře jim tak…

V základech rozkladu a úpadku společnosti leží nejednota práv a povinností nejen mezi menšinami a většinami, ale i uvnitř skupin samotných. Skutečná práva jednotlivce nebo skupiny existují jenom tam, kde je podstatná část společnosti ochotna taková práva garantovat, vnímat jejich existenci jako důležitou a mít za svou povinnost je chránit.