Je určitě prospěšnější zbavit se problémů rychle a za jakoukoliv cenu, než usilovat o jakousi obecnou všenápravu, která ovšem často nastane i bez našeho přičinění, ovšem až tehdy, když už jsou kolem všichni po smrti, a to často i hlady.

Dokázat chránit druhé a být chráněn druhými. Budovat vzájemnou důvěru, nazírat na vlastní práva prizmatem povinnosti garantovat tatáž práva druhým, včetně otázky, zda mohu požívat práv, která sám nejsem schopen garantovat. Přitom platí, že abych mohl něco druhým garantovat nebo to s nimi sdílet, musím to sám mít. Velmi rychle také při této vzájemně prospěšné činnosti v atmosféře vzájemné důvěry a podpory dokážeme identifikovat ty, kteří nás chránit prostě nechtějí nebo nám chtějí naopak ublížit a následně je nejrůznějším vhodným způsobem eliminovat.

Autocenzura v nás, živená elitami a jejich politickými mediálními a expertními slouhy, nás zničí dříve, než to dokážou skuteční nepřátelé naší svobody a způsobu života.

Sdílená ekonomika, pokud k ní budeme přistupovat odpovědně, je tak malou, ale přece nadějí na větší svobodu pro obyčejné lidi a méně špíny ve veřejném prostoru.

Bude se nám sice hůře rychle a černobíle soudit, ale věřte, každému z nás se to tisíckrát vrátí, až bude chtít někdo rychle a černobíle soudit nás. Nesuďme příkře a chraňme ostatní před příkrými soudy. Pak budeme mít plné právo očekávat a požadovat, abychom ani my nebyli příkře souzeni.