И остается только один вопрос: не последует за нашими плевками на Восток, плевок Запада в нашу незащищенную спину?

Je otázkou, jestli si pliváním na Východ zasloužíme něco víc než plivanec mezi lopatky ze Západu.

Parafrázuji Jeroma Klapku Jeroma. Pokud některé lidi popudím, neomlouvám se, dobře jim tak…

V základech rozkladu a úpadku společnosti leží nejednota práv a povinností nejen mezi menšinami a většinami, ale i uvnitř skupin samotných. Skutečná práva jednotlivce nebo skupiny existují jenom tam, kde je podstatná část společnosti ochotna taková práva garantovat, vnímat jejich existenci jako důležitou a mít za svou povinnost je chránit.

To podstatné však spočívá v tom, že defenestrace nějakým způsobem předznamenávají konec umírajícího času a příchod nové doby. V auerbachovské figuře defenestrace jako kdyby byla reprodukována Michelangelova Pieta, na které vidíme zřetelně vystupovat nové ze starého. Defenestrace není jen demonstrace s krvavým koncem, je to symbol současného neudržitelného stavu věcí, předznamenání příchodu něčeho nového, co se sice vyvinulo ze starého, ale zůstává nepředvídatelným.